Spolupráce s OSVČ legálně a bez rizika? Rozsudek NSS napovídá jak na to.

Tento článek je zaměřen na pojem švarcsystém, představuje závěry rozsudku ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 7 Ads 344/2024-45 soudu a možné dopady tohoto rozhodnutí v praxi.

Švarcsystém a jak ho poznat

Zákoník práce v ust. § 2 definuje závislou práci jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Pokud jsou naplněny znaky závislé práce, ale je místo pracovního poměru uzavřena s osobami vlastnícími živnostenské oprávnění smlouva obchodní, jedná se o tzv. švarcsystém. Pro posouzení, zda se jedná o nelegální práci, je nutné vždy komplexně zhodnotit konkrétní případ, znaky a podmínky, za nichž je práce konána, a to s ohledem na skutečnou vůli smluvních stran. Pokud smluvní strany nechtějí svůj vzájemný vztah podřadit pod závislou práci a chtějí na sobě zůstat nezávislé, zákon jim tuto smluvní volnost v rámci zákonných podmínek poskytuje. Teprve po takovém komplexním posouzení každého individuálního případu by mohl soud či správní orgán dospět k závěru, že jde o zastřené právní jednání a jsou naplněny všechny znaky a podmínky výkonu závislé práce.[1]

Dojde-li kontrolní orgán k závěru, že se smluvní strany pohybují v tzv. šedé zóně švarcsystému, lze za umožnění výkonu nelegální práce uložit pokutu až do výše 10 milionů korun a zákaz činnosti až na 2 roky.

Rozsudek NSS

Státní úřad inspekce práce vyměřil společnosti VELKÁ PECKA, s.r.o., provozovateli e-shopu s potravinami, pokutu ve výši 2,5 milionu korun za spáchání přestupku, kterého se měl dopustit tím, že umožnil výkon nelegální práce. Důvodem bylo uzavírání rámcových smluv o přepravě s kurýry, i přestože jejich činnost vykazovala všechny znaky závislé práce.

Proti tomuto rozhodnutí podala společnost žalobu k Městskému soudu v Praze, ten žalobu zamítl a ztotožnil se s posouzením věci správními orgány. Soud konstatoval, že kurýři vykonávali práci osobně, pravidelně, dlouhodobě, jménem zaměstnavatele a dle jeho pokynů. Dle soudu byla splněna i podmínka nadřízenosti společnosti vůči kurýrům, když jim určovala povinnosti a kurýři byli ekonomicky závislí na příjmu za práci.

Společnost rozsudek napadla kasační stížností, když měla za to, že se soud nevypořádal se všemi jejími žalobními námitkami, zejména pak těmi, kterými prokazovala nesplnění znaků závislé práce. Kurýři neměli povinnost vykonávat služby osobně ani soustavně. Mohli využít možnosti subdodavatele, zvolit si, v jakém rozsahu a kdy budou práci vykonávat a jednotliví kurýři nadto fakturovali každý měsíc rozdílné částky, nikoli měsíčně stejnou částku dle sjednané mzdy. O nadřízenosti a podřízenosti pak nevypovídá ani možnost odstoupení od smlouvy a uplatnění smluvní pokuty. Znaky závislé práce z pohledu společnosti jednoznačně naplněny nebyly.

Nejvyšší správní soud dal společnosti za pravdu. Dle jeho posouzení se městský soud řádně nevypořádal se všemi žalobními námitkami, i přestože byla přednesena řada stěžejních argumentů, které mohou naznačovat výkon činností tzv. obojetné povahy, které lze vykonávat jak v pracovním poměru, tak jako samostatně výdělečnou činnost. Ve vztahu k obojetným činnostem je přitom nutno posoudit, jak moc je osoba vykonávající práci pro jinou osobu na této osobě (ne)závislá, a to z osobního, právního i hospodářského hlediska. Argumentace společnosti přitom nebyla koncipována obecným způsobem, ale zcela konkrétně a jednoznačně, kdy na 28 stránkách žaloby obsáhle namítala, v čem jsou závěry správních orgánů nezákonné. Městský soud se s těmito námitkami vypořádal zcela nedostatečně na pouhých 4 listech rozsudku.  Kasační soud ve svém rozsudku uvádí, že stěžejním důkazem správních orgánů byl protokol o kontrole (záznamy o jednání s jednotlivými kurýry), z nichž vyplývá, že kurýři uzavírali dílčí smlouvy zcela dobrovolně, mohli si sami zorganizovat pracovní den a určit přestávky v práci.

Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadený rozsudek je stižen vadou nepřezkoumatelnosti. Z toho důvodu rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, ve kterém je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

Co z rozsudku plyne pro praxi?

Rozsudek Nejvyššího správního soudu opětovně upozorňuje na skutečnost, že ne každá spolupráce s OSVČ automaticky znamená švarcsystém. Klíčové je, zda jsou naplněny znaky závislé práce. Pokud si OSVČ zachovává dostatečnou míru samostatnosti a nezávislosti, může se jednat o naprosto legitimní obchodní vztah.

Zároveň však platí, že hranice vymezení těchto vztahů je velice tenká. Proto je nutné věnovat nastavení externí spolupráce zvýšenou pozornost – ať už při uzavírání smluv, nastavování pracovních podmínek nebo řízení činnosti externistů.

Dále by Vás mohlo zajímat:

Neplatnost výpovědi pro kritiku zaměstnavatele

Být, či nebýt stále k zastižení, to je oč tu běží. Aneb právo zaměstnanců odpojit se od práce.

[1] BĚLINA, Miroslav. § 2 [Závislá práce]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 26.