Příkaz k dodání do výkonu trestu nelze vydat bez řádného doručení výzvy k dobrovolnému nástupu

Pokud k tomu nedojde, představuje takový postup zásah do práva na osobní svobodu ve spojení s jeho právem na soukromý a rodinný život.

Chybné doručení výzvy

Stěžovatel byl Krajským soudem v Praze odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce osmi let. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí soud stěžovateli zaslal výzvu k dobrovolnému nástupu do výkonu trestu. Protože se ji však nepodařilo doručit na adresu jeho trvalého pobytu, vydal soud příkaz k dodání do výkonu trestu. Policie následně tento příkaz realizovala.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že k vydání příkazu došlo v rozporu se zákonem. Upozornil, že v průběhu trestního řízení soudu opakovaně sdělil doručovací adresu odlišnou od adresy trvalého pobytu. Přesto soud výzvu zaslal pouze na adresu trvalého pobytu a stěžovatel se tak o povinnosti nastoupit do výkonu trestu dozvěděl až při samotném zásahu policie.

Povinnost soudu respektovat zákonný postup

Ústavní soud připomněl, že ustanovení § 321 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, upravující podmínky nařízení výkonu trestu, vychází z principu dobrovolného nástupu odsouzeného do výkonu trestu. Teprve pokud odsouzený výzvu neuposlechne nebo existují zákonné důvody nasvědčující tomu, že se bude výkonu trestu vyhýbat či představuje zvýšené bezpečnostní riziko, lze přistoupit k vydání příkazu k dodání do výkonu trestu.

Podle Ústavního soudu je proto řádné doručení výzvy nezbytným předpokladem pro další procesní postup. Pokud soud výzvu nedoručí způsobem stanoveným zákonem, nelze odsouzenému přičítat k tíži, že na ni nereagoval.

Klíčovou otázkou tak bylo, zda soud splnil svou povinnost doručovat na adresu, kterou stěžovatel pro tento účel označil. Ústavní soud konstatoval, že tomu tak nebylo.

Stěžovatel v průběhu řízení uvedl adresu pro doručování, na kterou měly být písemnosti přednostně zasílány. Krajský soud však tuto skutečnost nerespektoval a nadále doručoval pouze na adresu trvalého pobytu. V důsledku tohoto procesního pochybení výzva nikdy nebyla řádně doručena a nebyly tak splněny podmínky pro vydání příkazu k dodání do výkonu trestu.

Institut dobrovolného nástupu

Ústavní soud současně zdůraznil, že institut dobrovolného nástupu do výkonu trestu neslouží pouze efektivní organizaci výkonu trestu, ale chrání zejména soukromý a rodinný život odsouzeného.

Možnost nastoupit do výkonu trestu dobrovolně poskytuje odsouzenému prostor k tomu, aby se rozloučil s rodinou, zajistil péči o své blízké, vyřešil pracovní či majetkové záležitosti, zajistil finanční prostředky a celkově uspořádal své osobní poměry před nástupem do věznice. Pokud je tato možnost v důsledku nezákonného postupu soudu odňata, dochází nejen k zásahu do osobní svobody, ale i do práva na respektování soukromého a rodinného života.

Právo stěžovatele na osobní svobodu

 Ústavní soud uzavřel, že vydáním příkazu k dodání do výkonu trestu bez předchozího odstranění vady při doručování výzvy k dobrovolnému nástupu Krajský soud v Praze porušil právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to ve spojení s právem na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy.

Přestože Ústavní soud shledal porušení základních práv, napadený příkaz nezrušil. V době rozhodování již totiž byl příkaz fakticky vykonán a jeho zrušení by postrádalo praktický význam. Ústavní soud se proto omezil na vyslovení porušení základních práv stěžovatele.

Dále by vás mohlo zajímat:

Ústavní soud připomíná: Vazba až jako nejzazší možnost

Nařízení výkonu trestu: od kdy skutečně běží tři dny pro podání stížnosti?

Novela § 196 trestního zákoníku: racionální korekce, nebo oslabení ochrany dítěte?