Ústavní soud připomíná: Vazba až jako nejzazší možnost

Ústavní soud zdůraznil, že soudy jsou povinny pečlivě zvažovat, zda účelu řízení nelze dosáhnout i bez omezení svobody obviněného.

Obchodování s padělky a vleklé soudní řízení

Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zločin podvodu, kterého se měl dopustit obchodováním s padělanými obrazy, vydávanými za originální díla. Údajná škoda činí téměř 25 milionů korun. Obviněný byl v roce 2016 vzat do vazby, avšak o rok později ho krajský soud propustil na svobodu za současného přijetí peněžité záruky. V roce 2019 byl odsouzen, a to i přes skutečnost, že státní zástupce ve své závěrečné řeči navrhoval jeho zproštění obžaloby. Vrchní soud tento rozsudek v roce 2021 však zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Odročování jednání a pochybnosti soudu o zdravotním stavu obviněného

V dalším řízení byla hlavní líčení opakovaně odročována kvůli zdravotnímu stavu obviněného. Soud pojal podezření, že obviněný své obtíže pouze předstírá, a proto vydal příkaz k odposlechu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí. Z těchto zjištění vyplynulo, že obviněný podnikal časté zahraniční cesty a používal více telefonních čísel, přičemž jedno z nich využil pouze jednou, a to právě ke komunikaci se soudem.

Zdravotní omluvy a návrat do vazby

Na konci roku 2023 bylo opět nařízeno hlavní líčení. Obviněný se k němu však nedostavil, jeho syn pouze opět doručil soudu písemnou omluvu. Soud proto nařídil jeho předvedení k vazebnímu zasedání, v němž rozhodl o znovuvzetí do vazby, které zdůvodnil tím, že obviněný nedostál svému slibu se na vyzvání dostavit k soudu a současně je z jeho chování zjevné, že se hlavnímu líčení aktivně a velmi sofistikovaně vyhýbá.

Vazba byla následně třikrát prodloužena. Obviněný se proti každému prodloužení neúspěšně bránil, až Ústavní soud zrušil druhé prodloužení vazby jako protiústavní.

Ústavní soud: Nejprve mírnější prostředky

Ústavní soud zdůraznil, že i v případech zjevného zdržování hlavního líčení musí soud nejprve využít méně invazivní opatření, typicky předvedení obviněného dle trestního řádu. Teprve pokud by se tato opatření ukázala jako neúčinná (např. opakované nebo marné pokusy o předvedení), mohl by soud přistoupit k vazbě z vazebního důvodu ve formě obstrukcí, dosahujících intenzity skrývání se. Ústavní soud tedy uzavřel, že obstrukce obviněného, kterými zdržoval hlavní líčení, nezakládají obavu, že se bude skrývat a nepředstavují vazební důvod.

Závěr

Nález Ústavního soudu představuje významné připomenutí základního principu trestního řízení, a tedy že vazba má být skutečně až nejzazší možností, nikoli reakcí na procesní komplikace. Soudy jsou povinny každé rozhodnutí o omezení osobní svobody pečlivě odůvodnit a ověřit, zda účelu nelze dosáhnout mírnějšími opatřeními.