Kdy je zpětné zkrácení platnosti povolení nezákonným zásahem do práv?

Nejvyšší správní soud se  touto otázkou zabýval v rozsudku ze dne 4. 6. 2026, č. j. 8 As 121/2025-33 (dále jen „Rozsudek“). 

Dospěl přitom k závěru, že takový postup je nepřípustný, pokud jím dotčené osobě vznikne újma. Tato podmínka může mít zásadní dopad i na Vás, pakliže Vaše činnost vychází z dříve vydaného správního rozhodnutí.

Oprava zřejmých nesprávností a podmínka absence újmy

Uvedený postup upravuje § 156 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Správní řád“). Podle něj lze opravou zřejmých nesprávností odstranit vady vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu za předpokladu, že jimi nevznikne újma některé z dotčených osob.

Jedná se přitom o nástroj vyhrazený formálním pochybením, typicky chybám v psaní a v počtech, nikoliv o prostředek k věcné revizi rozhodnutí. Správní orgány takovou opravu provádějí usnesením, které se poznamená do spisu.

Neobstojí-li tento jednoduchý postup, tedy je-li úkon v rozporu s právními předpisy a nelze-li ho jím opravit, zruší jej vydávající správní orgán usnesením. Na takový postup se podle § 156 odst. 2 Správního řádu přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení.

Dodatečné omezení platnosti územního souhlasu

Právě tato hranice byla klíčová i v případě, který Nejvyšší správní soud řešil a který se týkal územního souhlasu pro reklamní zařízení. Stavební úřad totiž vydal v roce 2011 územní souhlas s umístěním a provedením reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu.

Tento souhlas neurčoval dobu, po kterou má platit. V poučení bylo pouze uvedeno, že platí 12 měsíců pro zahájení stavby. Bez výslovného časového omezení tak de facto platil na dobu neurčitou.

Až v roce 2024 tento stav stavební úřad změnil. Postupem podle § 156 odst. 1 Správního řádu opravným usnesením poznamenaným do spisu doplnil, že souhlas platí pouze do roku 2016, a jeho platnost tak s odstupem třinácti let zpětně omezil. O provedené změně přitom provozovatele reklamního zařízení pouze vyrozuměl sdělením.

Dočasnost stavby jako důvod pro vyloučení újmy

Proti tomuto zásahu se provozovatel reklamního zařízení bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Vyšel přitom z právní úpravy, podle níž je reklamní zařízení umístěné v silničním ochranném pásmu vždy stavbou dočasnou, a to na dobu nejvýše pěti let.

Původní územní souhlas neobsahující dobu trvání proto považoval za vadný a uzavřel, že provozovateli nemohla vzniknout újma, neboť trvalou stavbu na daném místě umístit nemohl a jeho dobrá víra tak nepožívala ochrany.

Pětiletá lhůta jako argument, který neobstál

Nejvyšší správní soud se s hodnocením Městského soudu v Praze neztotožnil. Oprava podle § 156 odst. 1 Správního řádu totiž obvykle dopadá jen na formální nesprávnosti, nikoliv na případy, kdy způsobí újmu.

Stavební úřad přitom v územním souhlasu souhlasil s umístěním stavby, aniž stanovil dobu jeho platnosti. Napadeným rozhodnutím ale souhlasil pouze s umístěním stavby dočasné, a to do roku 2016, čímž územní souhlas fakticky zkrátil. Takové zkrácení se do práv dotčené osoby zpravidla promítne negativně.

Argument o pětileté lhůtě pro reklamní zařízení přitom podle Nejvyššího správního soudu neobstojí. Vysvětluje totiž jen to, proč byl původní souhlas nesprávný, nikoliv to, zda jeho změna způsobila újmu.

Stavba bez platného povolení už od roku 2016

Kromě toho Nejvyšší správní soud připomněl, že územní souhlas stavebního úřadu a povolení silničního správního úřadu jsou výsledkem dvou samostatných řízení, a nelze je proto zaměňovat.

Silniční správní úřad sice může reklamní zařízení odstranit nezávisle na stavebním úřadu. Zpětné zkrácení platnosti územního souhlasu ale provozovatele vystavilo jinému riziku. Jeho stavba se ocitla bez platného územního souhlasu zpětně už od roku 2016.

Provozovatel se tak ocitl v situaci, jako by jeho reklama na pozemku stála bez platného povolení, tedy v postavení pachatele stavebního přestupku. Odstranění stavby mohl nově nařídit i stavební úřad, nikoliv jen silniční správní úřad. Dokud přitom disponoval byť vadným, ale platným povolením, chránila ho zásada presumpce správnosti správních aktů.

Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stavební úřad pochybil, provedl-li podstatnou změnu územního souhlasu opravou zřejmých nesprávností, neboť tím stěžovatelce způsobil újmu. Rozhodnutí stavebního úřadu i rozsudek Městského soudu v Praze proto zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Praktické důsledky pro nakládání se správními povoleními

Rozsudek upřesňuje hranici mezi přípustnou opravou formální vady a nepřípustnou věcnou revizí pravomocného aktu. Dodatečné zkrácení platnosti povolení, které zhoršuje postavení jeho adresáta, nelze provést cestou opravy zřejmých nesprávností.

Z toho plyne několik praktických doporučení pro každodenní činnost. Je namístě ověřit, zda klíčová povolení, o něž se příslušná činnost opírá, obsahují výslovné vymezení doby platnosti, a nespoléhat pouze na jiné dílčí lhůty uvedené v poučení.

Zároveň však Rozsudek připomíná, že pro posouzení případné újmy zůstává určující obsah původní žádosti a případný souhlas se změnou. Proto se vyplatí věnovat důslednou pozornost evidenci podaných žádostí i vydaných rozhodnutí.

Dále by vás mohlo zajímat: 

Pozor na „skrytá“ veřejná prostranství: bezúplatné užívání se souhlasem předchozího vlastníka

Tichá revoluce v katastru nemovitostí: zjednodušení změn zástavních práv