Chodec sražený tramvají: kdo nese za nehodu odpovědnost?
Téměř deset let starý případ muže, kterého v Brně srazila tramvaj při přecházení pozemní komunikace, se znovu vrací před Městský soud v Brně. Ústavní soud totiž svým nálezem ze dne 26. března 2026, sp. zn. III. ÚS 1948/25, zrušil dosavadní rozhodnutí obecných soudů i Nejvyššího soudu, která připisovala veškerou vinu chodci.
Městský soud v Brně se tak bude muset případem znovu zabývat a pečlivěji posoudit, jaký podíl na nehodě měl chodec a jaký samotný provoz tramvaje.
Vyloučení nároku chodce na odškodnění?
Nehoda měla pro muže fatální následky. Při střetu s tramvají utrpěl závažná zranění včetně zlomenin pánve a žeber, poranění lebky a krvácení do mozku. Muž, který před nehodou vedl aktivní sportovní i společenský život, je nyní odkázán na pomoc okolí. Po brněnském dopravním podniku proto požadoval odškodnění přesahující 650.000 Kč.
Soudy nižších stupňů však jeho žalobu zamítly. Podle jejich závěrů byl za nehodu plně odpovědný on sám, když vstoupil do kolejiště bez rozhlédnutí a nijak nereagoval na výstražné zvonění tramvaje, zatímco řidič tramvaje zahájil nouzové brzdění. Mezi provozem tramvaje a vznikem škody podle soudů neexistovala příčinná souvislost, a dopravce tak nenesl za nehodu žádnou odpovědnost. Nejvyšší soud následné dovolání poškozeného odmítl.
Ústavní soud: odpovědnost nelze zjednodušovat
S výkladem, že výlučnou příčinou nehody bylo jednání chodce, však Ústavní soud zásadně nesouhlasil a označil jej za chybný. Připomněl, že provoz tramvajové dopravy je ze své podstaty rizikový a právo jej proto posuzuje v režimu tzv. objektivní odpovědnosti z provozu dopravních prostředků. Soudy se však podrobněji nezabývaly tím, zda řidič nemohl například zahájit nouzové brzdění dříve.
Jinými slovy ten, kdo provozuje dopravní prostředek, nese odpovědnost za škodu, kterou jeho provoz způsobí a zprostit se jí může jen ve výjimečných situacích, tj. pouze při shledání mimořádně silného zavinění poškozeného (například v případě úmyslného zneužití povahy provozu). To však předpokládá, že na straně provozovatele neexistují žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost provozu nad základní míru ohrožení.
V projednávaném případě podle Ústavního nelze vinu přičíst pouze jedné straně, tedy chodci. Na nehodě se totiž podílela nejen nepozornost chodce, ale i samotný provoz tramvaje, jako těžkého a obtížně ovladatelného dopravního prostředku.
Případ čeká nové posouzení
Spor se tak vrací k Městskému soudu v Brně, který bude muset znovu vyhodnotit všechny okolnosti případu. Klíčové bude určit, v jakém poměru se na vzniku škody podílelo jednání chodce a jakou roli sehrál provoz tramvaje.
Jakkoli se jedná o nepříznivou záležitost, nelze ji vnímat jako ojedinělou či výjimečnou. Obdobné případy se mohou dotknout kteréhokoli účastníka provozu, a to nejen ve vztahu k tramvajové dopravě, ale k provozu dopravních prostředků obecně. Právě proto je v obdobných situacích nezbytné přistupovat k posouzení odpovědnosti se zvýšenou pečlivostí, a to zejména s ohledem na posuzování příčinné souvislosti a míry zavinění jednotlivých účastníků. Důsledné zohlednění všech těchto aspektů je předpokladem spravedlivého rozhodnutí, které reflektuje jak ochranu poškozeného, tak legitimní zájmy ostatních zúčastněných subjektů.
Dále by vás mohlo zajímat:
Odpovědnost za škodu z provozu: co ukázal případ balíku sena
Právo vs. provozovatelé: Jaké jsou hranice odpovědnosti za škodu?
Od inzerátu k soudu: jaká je odpovědnost provozovatelů on-line tržišť?
zeptejte se autora
-
Mgr. Marcela Vaňková