Právo vs. provozovatelé: Jaké jsou hranice odpovědnosti za škodu?

Pád to byl vskutku nešťastný, neboť v jeho důsledku utrpěla zákaznice zlomeninu čéšky levého kolene a ještě téhož dne byla operována. Vzhledem k těmto nepříjemnostem se zákaznice rozhodla podat na společnost žalobu, kterou se domáhala náhrady nemajetkové újmy za utrpěnou bolest a náhrady nákladů za vypracování znaleckého posudku k ohodnocení bolestného v celkové výši 69 455 Kč s úroky z prodlení. 

Kontrola každé dvě hodiny není dostačující ?

Okresní soud Praha-východ žalobkyni vyhověl a uložil obchodní společnosti uhradit žalobkyni celou žalovanou částku i s příslušenstvím. V rámci odůvodnění svého rozsudku okresní soud uvedl, že kontrola čistoty podlahy, která byla dle argumentace žalované prováděna každé dvě hodiny, není dostatečná z hlediska veškeré péče, kterou lze po provozovateli požadovat, aby nedošlo ke vzniku újmy. 

Kam sahají hranice prevenční odpovědnosti ?

Krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a zdůraznil, že pokud v úseku prodejny s ovocem a zeleninou dochází ke vzniku odpadu z prodávaného zboží, čímž se zvyšuje riziko vzniku případné újmy, lze pro provozovateli obchodního řetězce rozumně požadovat, aby prováděl úklid častěji, a to zejména v době výskytu většího počtu zákazníků v prodejně nebo při slevových akcích. Úklid a kontrola těchto úseků prodejny, v nichž hrozí nebezpečí pádu, je v intervalech kratších než každé 2 hodiny ekonomicky přijatelná a racionální. Vzhledem k tomuto závěru se žalovaná společnost ani před krajským soudem nezprostila odpovědnosti. Obrátila se proto se svým dovoláním k Nejvyššímu soudu a napadla rozsudek krajského soudu z důvodu, že se měl tento odchýlit od posouzení otázky odpovědnosti z provozní činnosti, liberačního důvodu z této odpovědnosti i v posouzení obecné prevenční povinnosti. 

Vynaložení péče, kterou lze rozumně požadovat

S argumentací obchodního řetězce, podle něhož se na daný případ vůbec nevztahuje odpovědnost z provozní činnosti, se Nejvyšší soud neztotožnil a uvedl, že zákon nijak nevymezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento druh odpovědnosti spojen. Škoda z provozní činnosti proto může být způsobena jakýmkoliv zařízením či vybavením provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti provozují služby. Současně nemusí jít o věci, které provozovatel aktivně využívá, avšak jejich použití je do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojeno. Prodávané zboží i zbytky prodávaného zboží (tj. nať od ředkviček) jsou pak nepochybně věcmi, které žalovaná používá ke své činnosti, tedy k provozování prodejny. Lze proto uzavřít, že se na projednávanou věc skutečně aplikuje ustanovení o škodě z provozní činnosti. Stěžejní otázkou, kterou musel dovolací soud rozklíčovat, tudíž bylo, zda obchodní řetězec naplnil tzv. liberační důvod a zprostil se tím své odpovědnosti za újmu vzniklou zákaznici.

Podle zákonného ustanovení § 2924 odst. 2 občanského zákoníku se ten, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Podle důvodové zprávy k předmětnému ustanovení se slovním spojením „rozumně požadovat“ myslí vše, co se s jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoli všechna myslitelná opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na provozovatele přepjaté požadavky. Nad to Nejvyšší soud doplnil, že se občasnému výskytu odpadu z prodávané zeleniny na podlaze prodejny v tak frekventovaných sektorech, jako je úsek ovoce a zeleniny, prakticky nedá zabránit, neboť jde o okolnost, která významně závisí na chování samotných zákazníků, nikoliv na chování pracovníků žalované. Po žalované společnosti tak nepochybně nelze rozumně požadovat, aby nepřetržitě sledovala každého zákazníka, který nakupuje zeleninu či ovoce, zda mu neupadne nějaká část zeleniny na podlahu. 

Nejvyšší soud proto změnil rozsudek odvolacího soudu a žalobu zákaznice zamítl.

Závěr: Poučení pro podnikatele a provozovatele obchodů