Odpovědnost za škodu z provozu: co ukázal případ balíku sena

Stěžovatelé (řidička osobního vozidla a její spolujezdec) se v řízení před obecnými soudy domáhali náhrady majetkové i nemajetkové újmy po provozovateli zemědělské činnosti, který na svažité louce po senoseči skladoval balíky sena.

Uvolněný balík sena

Jeden z balíků se uvolnil na frekventovanou silnici a narazil do auta projíždějících stěžovatelů. Obecné soudy shodně dospěly k závěru, že se balík nemohl dát do pohybu samovolně a musela k tomu přispět neznámá třetí osoba.

Zatímco soud prvního stupně považoval skladování sena za provozní činnost a zkoumal, zda provozovatel vynaložil veškerou rozumně požadovatelnou péči, odvolací soud jeho odpovědnost vyloučil. Dle názoru odvolacího soudu byla totiž příčinou škody výlučně činnost třetí osoby, což mělo provozovatele povinnosti k náhradě zprostit.

§ 2924 v praxi: kdy nesete odpovědnost za škodu

Stěžejní posuzovanou otázkou bylo, zda lze odpovědnost za škodu z provozní činnosti vyloučit už jen proto, že ke vzniku škody přispěla třetí osoba či jiná vnější příčina.

Odvolací soud v této souvislosti vycházel z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k předchozímu občanskému zákoníku z roku 1964, který obsahoval užší liberační důvody.

Ústavní soud naproti ve svém nálezu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. III. ÚS 3531/25 zdůraznil, že současná právní úprava je koncepčně odlišná.

Ustanovení § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Občanský zákoník“) umožňuje provozovateli zprostit se odpovědnosti pouze tehdy, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Samotná existence další příčiny (např. zásahu třetí osoby) tedy odpovědnost automaticky nevylučuje.

Provozní rizika pod drobnohledem soudů

Ústavní soud odvolacímu soudu vytkl, že nepřípustně zúžil použití § 2924 Občanského zákoníku tím, že jeho aplikaci vyloučil už při samotném zjištění o kumulaci příčin.

Ze závěrů Ústavního soudu plyne, že je třeba odpovědnost z provozní činnosti posuzovat komplexně a vždy zohlednit konkrétní rizika daného provozu. V posuzovaném případě šlo o skladování těžkých balíků sena na veřejně přístupné svažité louce nad frekventovanou komunikací – tedy o situaci s potenciálně velmi závažnými následky.

Rozhodující proto není pouhá skutečnost, zda ke škodě přispěla třetí osoba, ale zda provozovatel přijal taková opatření, která by riziko vzniku škody minimalizovala i při předvídatelném zásahu okolí. Ústavní soud přitom výslovně upozornil, že nejde o úmyslné jednání třetí osoby, ale o běžně představitelné chování v daném prostředí.

Prevence jako klíč: vyšší nároky na podnikatele

Tento nález Ústavního soudu má významné praktické dopady pro podnikatele napříč obory. Potvrzuje, že odpovědnost za škodu z provozní činnosti je pojímána široce a nelze se jí snadno zprostit pouhým poukazem na zásah třetí osoby.

S ohledem na tyto závěry by proto provozovatelé měli:

• pečlivě vyhodnocovat rizika svého provozu s ohledem na okolí, veřejnou přístupnost a možné zásahy třetích osob.
• řádně dokumentovat přijatá preventivní opatření, aby byli v případě sporu schopni prokázat, že vynaložili veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat.
• nepodceňovat zdánlivě běžné činnosti, které mohou mít při selhání závažné následky (skladování materiálu, manipulace s těžkými předměty nebo provoz v blízkosti komunikací).

Nález Ústavního soudu současně signalizuje, že soudy budou při aplikaci § 2924 Občanského zákoníku klást důraz na smysl a účel aktuální právní úpravy, nikoliv na mechanické přebírání starší judikatury.

V praxi to znamená, že po provozovatelích bude důsledně vyžadováno, aby aktivně předcházeli i méně pravděpodobným, avšak předvídatelným rizikům. Výmluvy na „cizí zavinění“ tak bez důkazu o maximální možné prevenci k úspěšné obraně nepostačí.

Dále by vás mohlo zajímat:

Právo vs. provozovatelé: Jaké jsou hranice odpovědnosti za škodu?

Soudní dvůr EU mění pravidla hry: Kdy distributor odpovídá za vadný výrobek?