Svěřenský fond ze závěti? Co zákon (ne)řeší a na co si dát pozor

Odborný článek JUDr. Příkazské a Mgr. Šourka týkající se tohoto tématu zveřejnil dne 17.10.2025 portál e-pravo. 

Právní rámec a souvislosti

• Svěřenské fondy (trust-like instituty) jsou v českém právu zavedeny novým občanským zákoníkem, nicméně oblast testamentárních svěřenských fondů zůstává relativně neprobádaná.

• Hlavní rozdíl mezi „běžným“ svěřenským fondem a testamentárním spočívá v tom, že ten posledně jmenovaný vzniká až smrtí zakladatele prostřednictvím pořízení pro případ smrti (závěť, dovětek, dědická smlouva).

• Instituty dědického práva a svěřenského práva spolu však nejsou harmonizovány – v české úpravě chybí mechanismy, které by upravovaly jejich vzájemné vztahy. To způsobuje právní nejistotu.

• Proces vytvoření testamentárního svěřenského fondu lze rozdělit do tří fází:

  1. Vytvoření – majetek je vyčleněn z vlastnictví zakladatele pořízením pro případ smrti (závětí apod.).

  2. Vznik – fond vzniká okamžikem smrti zakladatele.

  3. Zřízení – svěřenský správce musí přijmout pověření k jeho správě.

• Zápis do evidence svěřenských fondů je u běžných fondů konstitutivní (bez zápisu nelze dosáhnout účinku), zatímco u testamentárních je pouze deklaratorní – vznik fondu není vázán na moment zápisu.

• Důležitým bodem je i rozdíl formálních náležitostí: statut fondu musí být ve formě veřejné listiny, zatímco samotné pořízení (závěť) má nižší formální požadavky (typicky písemná forma). To může vést ke kolizi, když je statut pořízen v nedostatečné formě a nemůže být považován za platný.

• Pokud statut nesplňuje požadovanou formu, může být ohroženo to, zda fond vůbec vznikne nebo bude fungovat podle záměru zůstavitele.

Hlavní problémy a výzvy

1. Právní nejistota
   Chybí jasná úprava vztahu mezi dědickým právem a svěřenským právem. To vede k pochybnostem o platnosti a účinnosti některých ustanovení.

2. Formální nároky na statut
   Vysoké formální požadavky na statut (veřejná listina) ve srovnání s jednolitou formou pořízení po smrti (závěť) mohou vést k neplatnosti statutu.

3. Zápis a evidence
   Pouhý deklaratorní charakter zápisu u testamentárních fondů snižuje právní jistotu pro třetí osoby a potenciálně brání výkonu práva.

4. Nízké využití a chybějící judikatura
   Vzhledem k tomu, že se tyto fondy v praxi téměř nevytvářejí, neexistuje dostatečné množství soudních rozhodnutí, která by interpretovala sporné aspekty.

5. Rigidita a omezená flexibilita
   Nadměrné formalismy mohou omezovat flexibilitu institutu, který by měl být spíše nástrojem pro plynulé dispozice majetku.

Komentář kanceláře, závěr

Testamentární svěřenské fondy představují v zásadě zajímavou právní možnost, jak řídit majetkové dispozice i po smrti zakladatele. V českém prostředí je však jejich realizace zatížena řadou technických, formálních a právních úskalí. Bez intervence ze strany zákonodárce či rozvíjející se judikatury zůstávají spíše konceptem než praktickým nástrojem.

Do doby, než dojde k vyšší právní jistotě a sjednocení pravidel, je v praxi doporučeno spíše preferovat „standardní“ (inter vivos) svěřenské fondy nebo jiné ověřené právní nástroje.