Přeřazení do přísnější věznice? Jen s dobrým důvodem

Stěžovatel, osoba s mentálním postižením a omezenou svéprávností, aktuálně vykonává trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou. V minulosti opakovaně porušoval zákon o výkonu trestu odnětí svobody i vnitřní řád věznice. Kradl léky jiným vězňům, úmyslně polykal cizí předměty (např. 16 šachových figurek, část jídelní lžíce, klíček od zámku, knoflíky, obal od sýru,…), neplnil program zacházení a opakovaně mu byly ukládány kázeňské tresty.

Ředitel věznice proto navrhl jeho přeřazení do věznice se zvýšenou ostrahou s cílem zajistit řádný výkon trestu i ochranu ostatních vězňů. Okresní soud tomuto návrhu vyhověl s odkazem na § 57 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, podle kterého je takové přeřazení možné při závažném nebo opakovaném porušování kázně. Krajský soud následně stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítl jako nedůvodnou. Stěžovateli nezbylo nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud.

Závažný zásah do práv odsouzeného ?

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. III. ÚS 3442/24 zdůraznil, že přeřazením odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody do věznice s přísnějším režimem se podstatným způsobem mění výrok o trestu obsažený v odsuzujícím rozsudku a představuje závažný zásah do práv stěžovatele a omezení práva na osobní svobodu. Při posuzování návrhu na přeřazení odsouzeného s duševním onemocněním či mentálním postižením do přísnějšího typu věznice tak soudy musí zvažovat, zda je takový zásah nezbytný, respektive zda k usměrnění závadného jednání, kterým dochází k porušování stanoveného pořádku nebo kázně, nelze využít jiné prostředky, které by méně zasahovaly do základních práv odsouzeného.

Nepřípustná izolace

Povinností soudů je zohlednit skutečnost, zda k dosažení účelu takového přeřazení nemůže dojít přijetím některým z opatření - např. umístění odsouzeného ve specializovaném oddílu, zajištění adekvátního terapeutického působení, poskytnutí tzv. pracovníka pomoci, což je osoba určená z řad odsouzených z jiného oddělení, která má být nápomocna osobám se zdravotním postižením při sebeobsluze apod. Nelze připustit, aby namísto zajištění specifického zacházení a adekvátní terapeutické péče docházelo k pouhé větší izolaci odsouzených s duševní poruchou v přísnějším typu věznice. Zdravotní postižení samo o sobě nesmí být důvodem přeřazení odsouzeného do věznice se zvýšenou ostrahou.

Dle Ústavního soudu obecné soudy pochybily, když tyto alternativy vůbec nezvážily, opomněly specifické potřeby stěžovatele a neodůvodnily zásah do stěžovatelova práva na osobní svobodu spořívající v jeho přeřazení do přísnějšího typu věznice. Ústavní soud shrnul, že obecné soudy porušily právo stěžovatele na soudní ochranu, právo na osobní svobodu a napadená rozhodnutí zrušil.

Individuální přístup

Nález Ústavního soudu zdůrazňuje individuální přístup ke každému odsouzenému, především pak k osobám s duševním onemocněním či mentálním postižením. Rozhodnutí o přeřazení do přísnější věznice musí být vždy důkladně odůvodněno a založeno na pečlivém zvážení, zda nelze použít jiné, méně restriktivní prostředky, které by byly účinné a zároveň šetřily základní práva dané osoby.

Dále by Vás mohlo zajímat: 

Prohlášení viny v českém právu: právní limity v kostce

Jak získat odškodnění v trestním řízení: Průvodce adhezním řízením

Kdo může podepsat stížnost v trestním řízení? Případ manželky obviněného