Kdo může podepsat stížnost v trestním řízení? Případ manželky obviněného

Stěžovatel se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 4 s žádostí o upuštění od výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Soud mu nevyhověl a usnesením jeho žádost zamítl. Stěžovatel se proto bránil podáním stížnosti k Městskému soudu v Praze – ten se jí nicméně věcně nezabýval a bez dalšího ji zamítl. A důvod? Dle jeho názoru byla podána neoprávněnou osobou.[1]

Okruh oprávněných osob vymezuje trestní řád, přičemž soudy při posouzení toho, kdo podání učinil, přihlížejí zejména k:

• označení osoby v podání,
• jejímu podpisu,
• a případně k plné moci, je-li podání učiněno jejím zástupcem.

Městský soud v posuzované věci konstatoval, že stížnost napsaná na počítači a podepsaná pouze manželkou stěžovatele nemůže být považována za stížnost samotného stěžovatele, ale za stížnost manželky, která k tomu není podle trestního řádu oprávněna. Navíc nelze hovořit ani o platném zastoupení, protože v trestním řízení může obviněného zastupovat pouze obhájce, který je advokát.[2]

Městský soud tedy neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že se kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu není schopen vlastnoručně podepsat. Takové vysvětlení označil za účelové s tím, že poukázal na stěžovatelem dříve podepsané doručenky založené v trestním spise a na skutečnost, že stěžovatel řídí motorové vozidlo.

Stěžovatel proti usnesení Městského soudu podal ústavní stížnost, ve které argumentoval tím, že mu zdravotní stav neumožňuje psát, a to ani na počítači. Tvrdil, že stížnost podal on sám, její obsah nadiktoval manželce a výslovně ji zmocnil k podpisu. Zdůraznil, že o všech těchto okolnostech Městský soud ve své stížnosti informoval a namítl, že tím, že soud stížnost bez dalšího odmítl s odůvodněním, že byla podána neoprávněnou osobou, došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu.

Porušení práva na soudní ochranu

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 724/25-1, konstatoval, že Městský soud porušil stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a napadené usnesení proto zrušil.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu stížnosti je zřejmé, že ji podal sám stěžovatel v postavení odsouzeného, tj. osoby oprávněné podle trestního řádu. Z jejího znění totiž vyplývá, že stěžovatel nezmocnil manželku k podání stížnosti, ale pouze k jejímu podpisu.

Jelikož se jednalo o zmocnění, které trestní řád nepřipouští, měl Městský soud na takto podanou stížnost pohlížet jako na nepodepsanou. V takovém případě měl stěžovatele vyzvat k odstranění vady podání, tedy k doplnění podpisu, jakožto jedné z obligatorních náležitostí podání,
a zároveň mu k tomu poskytnout přiměřenou lhůtu společně s poučením o následcích v případě jejího neodstranění.[3]

Přístup k soudu > Formální nedostatky

Nad rámec výše uvedeného se Ústavní soud vyjádřil také k právnímu jednání osob, které nejsou schopny se vlastnoručně podepsat a připomněl, že hmotné právo na tyto případy pamatuje.

Podle § 563 odst. 1 občanského zákoníku může osoba, která není schopna se podepsat, učinit namísto podpisu na listinu rukou nebo jiným způsobem vlastní znamení, a to za přítomnosti alespoň dvou svědků. Jeden ze svědků poté k tomuto znamení připojí jméno jednající osoby. Další alternativou je také využití elektronického podpisu.

Co to v praxi znamená pro stěžovatele?

Ačkoliv trestní řízení vyžaduje dodržení striktních procesních pravidel, formální nedostatky by samy o sobě neměly představovat překážku přístupu k soudu. Pokud je z podání zřejmé, že pochází od obviněného, soudy by neměly podání odmítnout pouze kvůli chybějícímu podpisu. Místo toho mají povinnost postupovat v souladu s trestním řádem a umožnit dotčené osobě napravit vadu podání, a to za poskytnutí přiměřené lhůty a náležitého poučení.

Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel bude muset v dalším řízení před Městským soudem ke stížnosti doplnit  svůj podpis, anebo učinit vlastní znamení v souladu s výše uvedeným postupem.

Dále by Vás mohlo zajímat:

Jak získat odškodnění v trestním řízení: Průvodce adhezním řízením

Prohlášení viny v českém právu: právní limity v kostce

Právní otazníky kolem „dětského certifikátu“

[1] § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu

[2] § 35 odst. 1 trestního řádu

[3] § 59 odst. 3 trestního řádu