Je povinností cyklisty využít při jízdě na kole stezku pro cyklisty?

Senát Nejvyššího správního soudu posuzoval ve svém nedávném rozhodnutí č.j. 4 As 102/2023-25 ze dne 21.12.2023, případ nezletilého cyklisty, který byl Městským úřadem v Bruntálu shledán vinným ze spáchání přestupku, když jel jako řidič horského kola po silnici, ačkoliv paralelně s ní vedla stezka pro chodce a cyklisty. Za toto jednání, označené správním orgánem za protiprávní, byla cyklistovi uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a povinnost zaplatit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč.

S rozhodnutím městského úřadu cyklista nesouhlasil a podal proti němu žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, kdy se domáhal zrušení všech jeho výroků. Krajský soud ovšem žalobě nevyhověl, respektive potvrdil rozhodnutí správního orgánu co do výroku o vině a bez návrhu modifikoval výši uložené pokuty tak, že ji snížil na 1.500 Kč.

Ani s tímto názorem se však cyklista nemohl ztotožnit, a proto podal  kasační stížnost. Nejvyšší správní soud po přezkoumání celé věci poukázal na odůvodnění pozměňovacího návrhu k novele § 57 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu upravujícího právě jízdu na jízdním kole, které klade velký důraz na to, že „Bezpečnost musí mít přednost. V řadě konkrétních situací je vhodné, aby cyklista namísto stezky užil silnici. Užití silnice může být bezpečnější i pro samotného cyklistu, např. pokud by užití stezky znamenalo nutnost několikanásobného odbočování a křížení jinak rovného úseku silnice, které zvyšuje pravděpodobnost výskytu kolizních situací.“

Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že si je dobře vědom nutnosti chránit cyklisty, kteří jsou ve vztahu k motorovým vozidlům zranitelnými účastníky provozu na pozemních komunikacích, této ochrany je však dle jeho názoru třeba dosáhnout vzájemnou ohleduplností řidičů a cyklistů, nikoliv jejich povinnou separací bez ohledu na další okolnosti. Cyklisté nejsou trpěnými účastníky silničního provozu, nýbrž účastníky plnohodnotnými, není proto namístě je z užívání silniční komunikace vyřadit. Do kontrastu k tomuto argumentu zmínil kasační soud tu skutečnost, že i používání stezky pro chodce a cyklisty je spojeno se značnými riziky, kdy může mnohdy dojít k obdobně závažným kolizím jako na silnici. Je proto rozumné, aby měl cyklista možnost volby, jakou trasu zvolí, a to nejen podle konkrétních místních podmínek, ale také stavu komunikace, frekvence provozu či rychlosti jeho jízdy.

Závěrem lze shrnout, že dle aktuálního stanoviska Nejvyššího správního soudu cyklistům nevyplývá z ustanovení § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu povinnost užívat stezku pro chodce a cyklisty. Cyklistu je třeba chápat jako plnohodnotného účastníka silničního provozu, kterému náleží veškerá práva a povinnosti vztahující se k tomuto statusu. Není-li proto pozemní komunikace označena dopravní značkou „Zákaz vjezdu jízdních kol“, je na uvážení cyklisty, zda pro svou jízdu využije silnici, či stezku pro chodce a cyklisty.