Jak chybné nakládání s citlivými daty porušuje právo na soukromí?

Nejvyšší soud se v nedávném rozhodnutí zabýval otázkou, zda založení znaleckého posudku s důvěrnými informacemi do spisu, ke kterému mají přístup i ostatní strany řízení, představuje nesprávný úřední postup. Následně se musel vypořádat s otázkou, jak má být správně zacházeno s osobními údaji, když se tyto dostanou do rukou státní moci.

Osobní údaje v trestním spisu

Dne 16. dubna 2025 vydal Nejvyšší soud rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 Cdo 1849/2024 (dále jen „Rozhodnutí“), v němž posuzoval dovolání manželů domáhajících se omluvy a finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta podle jejich názoru byla způsobena nesprávným úředním postupem soudu v trestním řízení vedeném proti jednomu z nich. Za pochybení považovali manželé především skutečnost, že v rámci domovní prohlídky byla zajištěna osobní elektronická zařízení jednoho z manželů, konkrétně mobilní telefon a tablet, která obsahovala mimo jiné komunikaci s obhájci a citlivé osobní údaje obou manželů, jako byly soukromého charakteru - fotografie, videa, informace o zdravotní péči či vzájemná osobní komunikace.

Za účelem získání dat z těchto zařízení soud v trestním přizval znalecký ústav, který vypracoval znalecký posudek. Součástí tohoto posudku byl i datový nosič obsahující veškeré informace získané ze zařízení. Tento disk však byl bez dalšího založen do trestního spisu, přičemž jeho kopie byla při hlavním líčení předána státnímu zástupci, ostatním obviněným i jejich obhájcům. Trestní soud tak učinil, aniž by přihlédl k tomu, že příloha může obsahovat důvěrný a citlivý obsah.

Soud prvního stupně žalobě manželů částečně vyhověl, když uznal část nároku na omluvu a přiznal rovněž dílčí peněžité zadostiučinění. Ve zbytku však žalobu zamítl. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, následně částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, řízení ohledně již poskytnuté omluvy zastavil, přiznané finanční odškodnění oběma žalobcům snížil a ve zbývajících zamítavých výrocích rozsudek potvrdil.

Soudy prvního i druhého stupně tak shodně konstatovaly, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany trestního soudu, v jehož důsledku manželům vznikla nemajetková újma. Za pochybení však považovaly výhradně předání znaleckého posudku (včetně jeho přílohy) státnímu zástupci, dalším obviněným a jejich obhájcům, nikoli samotné založení informací do trestního spisu.

Nesprávný úřední postup 

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, jak má soud postupovat v situaci, kdy jsou v rámci trestního řízení zajištěna datová zařízení (např. mobilní telefon či tablet), jejichž obsah mimo jiné zahrnuje i komunikaci obviněného s jeho obhájcem a další výše uvedené důvěrné informace, které nejsou zjevně relevantní pro účely trestního řízení a jejichž zpřístupnění může představovat nepřípustný zásah do práva na soukromí a na informační sebeurčení.

V souvislosti s výše uvedenou otázkou dospěl soud k závěru, že pokud se znalecký posudek, jenž mimo jiné obsahuje i záznamy o komunikaci obviněného s jeho obhájcem či další důvěrné informace, stane součástí trestního spisu, nelze nadále účinně zabránit tomu, aby se s jeho obsahem neseznámily i ostatní procesní strany. Jakékoliv omezení přístupu k těmto částem spisu by totiž mohlo představovat zásah do práva na spravedlivý proces, resp. práva na obhajobu těchto osob.

Za pochybení soudu tedy nelze považovat samotný fakt, že se s těmito informacemi ostatní strany řízení následně seznámily. Nesprávný úřední postup je třeba spatřovat již v samotném počátku, tedy v tom, že trestní soud – jako orgán odpovědný za vedení spisu a jeho obsah – v soudní fázi řízení neučinil potřebná opatření, aby k tomuto zásahu vůbec nedošlo. Jinými slovy nesprávným postupem bylo, že před založením znaleckého posudku do spisu nedošlo (ať již ze strany soudu samotného nebo ve spolupráci se znalcem) k selekci a vyřazení dat, která měla být z hlediska důvěrnosti chráněna, a to včetně jejich případného zničení. To, že se tyto informace následně staly přístupné jiným osobám a zůstaly ve spise založeny, je pak pouze přímým důsledkem tohoto prvotního pochybení. Takové následky lze samozřejmě zohlednit při hodnocení intenzity zásahu do práv poškozeného, avšak samy o sobě již nepředstavují nový nebo samostatný nesprávný úřední postup.

Správce trestního spisu

Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak zdůrazňuje, že odpovědnost soudu jakožto „správce trestního spisu“ vzniká již ve chvíli, kdy jsou citlivé informace poprvé obsaženy ve spise, nikoli až ve fázi jejich dalšího zpřístupnění ostatním stranám řízení. Právě v této počáteční fázi je soud povinen aktivně chránit základní práva jednotlivce – především jeho právo na soukromí. Celý případ je tak důležitým mementem, že státní moc musí – i v trestním řízení – respektovat hranice ochrany osobních údajů a dbát na zachování důvěrnosti tam, kde to právní řád vyžaduje.

Problematice ochrany osobních údajů se věnujeme dále zde:

Kamerové systémy ve školách podle doporučení Úřadu pro ochranu osobních údajů: Jen chtít nestačí

Povinné shromažďování dat po dobu šesti měsíců je v rozporu s právem EU. Co to znamená pro firmy, operátory i stát?