Povinné shromažďování dat po dobu šesti měsíců je v rozporu s právem EU. Co to znamená pro firmy, operátory i stát?

Městský soud v Praze pravomocně rozhodl, že plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů občanů po dobu šesti měsíců je v rozporu s evropským právem a Chartou základních práv EU. Rozhodnutí se týká povinnosti telekomunikačních společností a mobilních operátorů uchovávat a shromažďovat informace o svých uživatelích, včetně metadat o jejich komunikaci. Stalo se tak navzdory opakované judikatuře Soudního dvora Evropské unie (SDEU), podle níž plošné a nevýběrové sledování představuje nepřiměřený zásah do práva na soukromí.

Rozhodnutí SDEU

Z důvodu porušení zásady proporcionality ve smyslu článků 7, 8 a 52 odst. 1 Listiny základních práv EU byla již dne 8. dubna 2014 zrušena Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES o uchovávání údajů souvisejících s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací.

Přesto některé členské státy, včetně České republiky, i nadále uplatňovaly plošný sběr dat. Nově jej opíraly o článek 15 odst. 1 Směrnice 2002/58/ES Směrnice o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, který umožňuje členským státům omezit určitá práva z důvodu zajištění ochrany národní bezpečnosti, veřejného pořádku a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému. Takové omezení však musí být v demokratické společnosti nezbytné, přiměřené a úměrné.

Podle SDEU ale tento článek nelze vykládat tak, aby umožňoval plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů všech účastníků. Tato opatření nesmí být bez časového, geografického nebo osobního omezení. Pokud se uchovávání údajů vztahuje na všechny občany bez rozdílu, nejde o výjimku, ale o plošný zásah do soukromí, který překračuje meze toho, co je v demokratické společnosti považováno za nezbytné a legitimní.

Kauza datového novináře

Žalobu proti Ministerstvu průmyslu a obchodu podal datový novinář, který argumentoval, že již samotné uchovávání těchto údajů představuje zásah do jeho práv. Městský soud v Praze jeho argumenty uznal a nařídil Ministerstvu průmyslu a obchodu omluvu a uhrazení nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že Česká republika porušila unijní právo tím, že právní úpravu nepodrobila přezkumu v souladu s judikaturou SDEU a dlouhodobě nepřijala žádná nápravná opatření, čímž zasáhla do základních práv žalobce.

Ministerstvu průmyslu a obchodu se hájilo tím, že uchovávaná data slouží bezpečnosti a pomáhají při vyšetřování trestné činnosti. Tento argument však soud odmítl s tím, že stávající právní rámec neodpovídá zásadám ochrany základních práv.

Dopady rozhodnutí

Význam rozhodnutí je o to větší, neboť se dotýká prakticky všech obyvatel České republiky, neboť téměř každý využívá komunikační technologie.

Rozhodnutí přichází poté, co Nejvyšší soud [1] zrušil předchozí rozhodnutí nižších soudů, které žalobu původně zamítly s odůvodněním, že stát nenese odpovědnost za legislativní činnost. Nejvyšší soud však konstatoval, že stát odpovídá za nesprávnou transpozici evropského práva.

Bude nutné změnit stávající právní úpravu, která umožňuje plošné uchovávání údajů až na dobu šesti měsíců. Tato lhůta je navíc v porovnání s jinými členskými státy EU zcela neúměrná.

Pokud stát nepřistoupí v dohledné době k legislativním změnám, hrozí další žaloby občanů požadujících nejen omluvu, ale i finanční odškodnění. Dalším možným důsledkem je, že Evropská komise zahájí řízení proti České republice za porušení unijního práva.

Budoucí vývoj kauzy zatím zůstává nejistý, neboť proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Nelze však předjímat zda Ministerstvo průmyslu a obchodu této možnosti využije, aby zabránilo případnému vytvoření precedentu pro další žaloby.

Tento rozsudek tak může představovat zásadní milník v boji proti plošnému sledování občanů v České republice.

[1] Rozsudek pod sp. zn. 30 Cdo 3909/2023