Insolvenční řízení a ochrana osobních údajů: Co by měl každý vědět
Účast v insolvenčním řízení, ostatně asi jako v jiných typech soudních řízení, jednoznačně nepatří mezi životní události, kterými by se kdokoliv rád chlubil. Často se účastníci tohoto řízení potýkají s otázkou, do jaké míry budou jejich osobní údaje a jiné citlivé informace veřejně přístupné a snadno dohledatelné. Přirozeně tak vyvstává otázka, zda je anonymizace osobních údajů v insolvenčním řízení možná a v jakém rozsahu, aby přitom byla zachována funkčnost insolvenčního rejstříku.
Tyto a další podobné otázky se mohou zdát na první pohled druhořadé ve srovnání s hlavním cílem insolvenčního řízení – tedy uspořádáním majetkových vztahů dlužníka s věřiteli. Ve skutečnosti však představují významnou součást celého procesu. Správné nakládání s osobními údaji může totiž rozhodnout o tom, zda (či jak) účastník řízení předejde zbytečným nepříjemnostem, například v osobním či pracovním životě.
Tento článek se zaměřuje na to, jakým způsobem anonymizace v insolvenčním rejstříku funguje, kde má své limity a jaká práva mají osoby, kterých se tato problematika přímo týká.
Insolvenční rejstřík
Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný informační systém o probíhajících insolvenčních řízeních, a to včetně všech podání a listin, takže je jeho prostřednictvím možné se seznámit se soudním spisem. Pochopitelně však ne všechny údaje, které se v insolvenčním řízení objevují, jsou dostupné veřejnosti. Z povahy věci se chrání zejména některé citlivé informace o fyzických osobách jako například bydliště, rodná čísla, bankovní spojení a další údaje, jejichž zveřejnění by bylo neúměrným zásahem do soukromí.[1]
Insolvenční zákon přitom rozlišuje dvě skupiny fyzických osob, a to osoby, které samy činí podání (např. dlužník či věřitel, který přihlašuje svoji pohledávku) a dále osoby, jejichž údaje se v řízení objeví proto, že je zmíní jiný účastník řízení. Rozsah zveřejňovaných informací se u těchto skupin liší.
Údaje fyzické osoby, která činí podání
U osob, které samy činí podání, platí, že mohou požádat insolvenční soud, aby rozhodl o nezveřejnění některých jejich osobních údajů. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu řízení - jméno a příjmení se však zveřejňují vždy.[2]
Pojem „osobní údaje“ dnes již nečiní výkladové potíže, zejména s ohledem na Instrukci Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., ve znění účinném od 1. 2. 2025. Podle § 215ga odst. 4 této instrukce se osobními údaji rozumí zejména „rodné číslo, datum narození, bydliště, číslo účtu, číslo občanského nebo jiného průkazu a údaje spadající do zvláštní kategorie osobních údajů a rozhodnutí v trestních věcech podle přímo použitelného předpisu EU“.
Specifickou otázkou je pak vlastnoruční podpis fyzické osoby, který ve výčtu není obsažen a který dřívější judikatura pod osobní údaje nezařazovala. Tak například Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č.j. 3 VSPH 602/2011-B-487 uvedl, že „Podatelův vlastnoruční podpis ovšem z povahy věci nepatří mezi osobní údaje, jichž se rozhodnutí insolvenčního soudu dle § 422 odst. 1 IZ může týkat.“[3] Tato judikatura je však dnes již překonána a v praxi se vlastnoruční podpis fyzické osoby běžně anonymizuje, mimo jiné s ohledem na tzv. „GDPR“ – nařízení 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, obecné nařízení o ochraně osobních údajů, podle jehož čl. 4 odst. 1 je podpis osoby je osobním údajem, a to konkrétně biometrickým a vztahují se tak na něj pravidla ochrany osobních údajů.
Pokud tedy například věřitel podává přihlášku své pohledávky, zveřejní insolvenční soud veškeré údaje uvedené v přihlášce. Na základě žádosti věřitele však může soud rozhodnout, že jeho datum narození, číslo účtu nebo jiný citlivý údaj bude v rejstříku anonymizován. Důležité je však zdůraznit, že tato možnost není nároková – záleží vždy na uvážení soudu, zda a případně v jakém rozsahu žádosti vyhoví. Podle doposud nepřekonané judikatury Ústavního soudu jsou soudy povinny vydat předmětné rozhodnutí v písemné formě a toto náležitě a přesvědčivě odůvodnit.[4] Lze proto doporučit, aby byla žádost důsledně odůvodněna a aby z ní jednoznačně vyplývalo, že zveřejnění některých údajů by mohlo vést k ohrožení soukromí či bezpečnosti žadatele. Soud totiž v rámci svého rozhodování o žádosti poměřuje dva protichůdné zájmy, a to zájem žadatele na ochraně jeho soukromí a osobních údajů na straně jedné a zájem na transparentnosti insolvenčního řízení a informovanosti veřejnosti na straně druhé.
Nad rámec výše uvedeného obsahují instrukce specifickou úpravu ve vztahu k osobním údajům v přiložených osobních dokladech, lékařských a dalších zprávách o zdravotním stavu, v rozsudcích v trestních věcech či v ověřovací doložce podpisů. Tyto údaje soud znepřístupní i bez žádosti. Výše uvedené potvrdil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4658/2017, v němž se zabýval zveřejněním podání v insolvenčním rejstříku s osobními údaji včetně podpisu, když mimo jiné zopakoval znění Instrukce a potvrdil její aplikaci pro tyto případy.
Žádost o anonymizaci osobních údajů
Samotný proces podání žádosti o nezveřejnění některých osobních údajů je poměrně jednoduchý. Zákon nestanoví žádné zvláštní formální náležitosti, proto lze žádost učinit jak písemně, tak i ústně do protokolu přímo u soudu. Stejně jako u všech jiných podání je však třeba dodržet základní požadavky vyplývající z ustanovení § 42 občanského soudního řádu – tedy zejména uvést, kterému soudu je žádost určena, kdo ji činí a čeho se domáhá. Součástí žádosti musí být i jednoznačné označení podání, kterého se návrh týká. Žadatel tedy musí přesně uvést, k jakému dokumentu se jeho požadavek vztahuje a označit je například datem jeho doručení k soudu, číslem jednacím a označením druhu listiny (např. seznam majetku). Bez dostatečně určité identifikace konkrétního dokumentu by soud nemohl žádost řádně posoudit a kladně o ní rozhodnout. Dále je třeba specifikovat konkrétní údaje, o jejichž anonymizaci žadatel usiluje.
Žádost je přitom oprávněna podat pouze ta osoba, která příslušné podání učinila – nemusí jít nutně o účastníka řízení v procesním smyslu. Současně půjde dle výslovné textace stanovení § 422 výlučně o osobu fyzickou. Žádost proto nemůže být podána osobou právnickou.
Pokud jde o způsob obrany proti rozhodnutí soudu, jimž nevyhoví žádosti žadatele, jsou možnosti řešení značně omezené. Proti rozhodnutí soudu o žádosti není podle ustálené judikatury přípustné odvolání jako řádný opravný prostředek[5], a tudíž ani dovolání jako opravný prostředek mimořádný.
Jak bylo však již shora uvedeno, rozhodnutí by mělo být vydáno písemně a s dostatečně konkrétním odůvodněním. Pakliže je z odůvodnění zjevné, že soud při svém rozhodnutí nevzal dostatečně v potaz potřebu chránit soukromí a osobní údaje žadatele, je namístě obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů, který je pro dané případy kompetentní.
Údaje fyzických osob, která podání neučinily
Odlišná pravidla platí pro fyzické osoby, které podání neučinily, ale jejich údaje se v podání jiného subjektu objeví. Jako příklad si lze představit osobu ručitele, kterého ve své přihlášce označí věřitel. Podle ustanovení § 422 odst. 2 insolvenčního zákona zveřejní insolvenční soud o takové osobě pouze její jméno a příjmení. Další osobní údaje jsou i bez žádosti anonymizovány. V praxi proto insolvenční rejstřík obsahuje základní informaci o takové osobě, neumožňuje však veřejnosti seznámit se s jejími soukromými daty.
Výjimku z tohoto pravidla tvoří (zcela logicky) postavení osoby dlužníka (i když sám nebyl osobou, která návrh podala). Dle ustanovení § 215ga odst. 6 instrukcí nepodléhají znepřístupnění zejména údaje o dlužníkovi, nestanoví-li soudce, vyšší soudní úředník, asistent soudce nebo soudní tajemník v konkrétní věci jinak.
Závěr
Ochrana osobních údajů v insolvenčním řízení není jen formální otázkou, ale praktickým nástrojem, jak předejít nepříjemným důsledkům v osobním i profesním životě. Ačkoli insolvenční rejstřík plní nezastupitelnou funkci při zajištění transparentnosti řízení a informovanosti věřitelů, současně je nezbytné pečlivě vyvažovat zájem veřejnosti na dostupnosti informací s právem jednotlivce na ochranu jeho soukromí.
Pokud se jako fyzická osoba chystáte činit jakékoli podání v insolvenčním řízení – ať už jde o přihlášku pohledávky, seznam majetku nebo jiný dokument – doporučujeme předem zvážit, zda tyto dokumenty neobsahují některé údaje, jejichž zveřejnění by Vám mohlo být v budoucnu na újmu. Správně formulovaná žádost Vám může pomoci těmto nepříjemnostem snadno předejít.
Dále by Vás mohlo zajímat:
Meta a LinkedIn: Rekordní pokuty za porušení GDPR
Novela insolvenčního zákona: Co přinesly změny od 1. října 2024?
[1] Usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 3 VSPH 602/2011-B-487, ze dne 16. 9. 2011.
[2] Ust. § 422 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 3 VSPH 602/2011-B-487, ze dne 16. 9. 2011.
[4] Nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2451/10 ze dne 16. 12. 2010.
[5] CHYTIL, Petr. § 422 [Údaje veřejně nepřístupné]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023. Dostupné na beck-online.cz, marg. č. 1.
Zdroje
Fotogalerie
