Zastavení exekuce, která již byla provedena

Nejvyšší soud vydal dne 15.8.2017 pod sp. zn. 20 Cdo 3331/2017 usnesení, jímž konstatoval, že „exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu a pro případ, že tomu tak není, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy“. Ve věci byla usnesením okresního soudu nařízena k uspokojení pohledávky oprávněné exekuce na majetek povinné podle rozhodčího nálezu. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor, který vydal oznámení o skončení exekuce s odůvodněním, že byly pohledávka, její příslušenství i náklady exekuce vymoženy. Povinná se domáhala zastavení exekuce s tím, že exekuce byla od počátku vedena „protiprávně“ na základě nezpůsobilého exekučního titulu a poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které neplatnost rozhodčí doložky pro její neurčitost má za následek, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem ustanoveným na základě takové doložky je nezpůsobilým exekučním titulem. Okresní soud řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil s tím, že exekuce již byla ukončena vymožením plnění včetně nákladů exekuce, a proto již nelze exekuci ukončit znovu, a to ani výrokem o zastavení exekuce. Krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když po provedení exekuce a jejím zániku je zastavení exekuce z povahy věci vyloučené. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Dle dovolacího soudu nelze souhlasit s odvolacím soudem, že povinný má na základě závěrů judikatury dovolacího soudu možnost podat návrh na zastavení exekuce, která již byla provedena, „navěky“, což je „v rozporu v exekučním řízení platnou zásadou nemožnosti uvedení v předešlý stav a zejména s principem právní jistoty, která alespoň v minimální míře musí chránit i soudního exekutora“. Princip právní jistoty a nemožnosti uvedení v předešlý stav totiž dle Nejvyššího soudu nelze vyložit tak, že soud rezignuje na potřebu ochrany povinného pro případ, že dodatečně vyjde najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Tuto ochranu s ohledem na skutečnosti uvedené výše není možné realizovat jinak, než dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce. Judikatura Nejvyššího soudu je postavena na principu, že exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu a pro případ, že tomu tak není, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy. Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nezbývá tedy než očekávat výsledek případného nalézacího řízení, zahájeného povinnou, o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že exekuce byla provedena.  autor: Mgr. Martina Švestková