Ústavní soud se zastal porodní asistentky: bez odůvodnění promlčecí lhůta neběží

Případ se týkal porodní asistentky, která čelila trestnímu stíhání pro ublížení na zdraví z nedbalosti kvůli údajnému pochybení v postupu při poskytování zdravotní péče rodičce u plánovaného domácího porodu. Porodní asistentka byla v trestním řízení zproštěna obžaloby. Státní zástupce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, avšak odvolací soud při veřejném zasedání vyhlásil usnesení, kterým zamítl odvolání státního zástupce a zprošťující rozsudek se tak stal pravomocným. Pro tento případ je stěžejní uvést, že odvolací soud toto rozhodnutí při vyhlášení nikterak neodůvodnil.

K jakému okamžiku se měla začít počítat lhůta pro uplatnění náhrady u soudu? Bylo to skutečně už od vyhlášení rozhodnutí, a to i přesto, že v té chvíli nebylo nijak odůvodněno?

Příběh porodní asistentky

Stěžovatelka, porodní asistentka, poskytovala zdravotní péči u domácího porodu, při kterém došlo k poškození zdraví dítěte. Novorozenec později, ve věku dvaceti měsíců, zemřel. Následně byla žena trestně stíhána za ublížení na zdraví z nedbalosti, a to kvůli údajně nesprávnému postupu při porodu. Byla odsouzena k trestu odnětí svobody, zákazu činnosti a také k náhradě škody. Nicméně Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil, když podle něj nebylo možné dospět k závěru o vině mimo rozumnou pochybnost, jak vyžaduje zákon. V dalším řízení pak byla porodní asistentka zproštěna obžaloby. Odvolání státního zástupce bylo Městským soudem v Praze zamítnuto, čímž rozsudek nabyl právní moci.

Náhrada újmy? Až po seznámení se s odůvodněním

Po pravomocném zproštění obžaloby se stěžovatelka domáhala náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a podala k obecným soudům žalobu, kterou žádala po státu omluvu na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti a také ve vysílání v hlavním televizním zpravodajství a nadto peněžitou kompenzaci výši 6,4 milionu Kč.

Ministerstvo však vzneslo námitku promlčení, jelikož podle něj začala šestiměsíční promlčecí lhůta běžet už den po vyhlášení rozhodnutí, ačkoli v té chvíli nebylo nijak odůvodněno. I dle názoru obvodního soudu uplatnila stěžovatelka nárok na náhradu nemajetkové újmy až po uplynutí promlčecí lhůty. Vznesenou námitku promlčení však vyhodnotil jako rozpornou s dobrými mravy a stěžovatelce částečně vyhověl, přiznal jí omluvu na webu a 700 tisíc Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

Obě strany se proti tomuto rozhodnutí odvolaly. Městský soud v Praze rozhodl opačně – uznal námitku promlčení jako oprávněnou a nároky stěžovatelky zamítl. Nejvyšší soud poté dovolání stěžovatelky odmítl a jí tak nezbylo než se obrátit na Ústavní soud.

Ústavní soud: lhůtu nelze krátit kvůli pochybení státu

Ústavní soud měl na věc zásadně jiný pohled. Zdůraznil, že stěžovatelka nemůže znát rozsah a důvody zproštění obžaloby, dokud nezná odůvodnění soudního rozhodnutí. Právě to je nezbytné pro posouzení, zda a jaká nemajetková újma jí skutečně vznikla.

Podle Ústavního soudu se v důsledku prodlevy mezi vyhlášením rozhodnutí a jeho písemným vyhotovením zkrátila lhůta pro uplatnění náhrady nemajetkové újmy, která je už tak neobvykle krátká a pohybuje se na hranici ústavnosti. Ústavní soud dospěl k názoru, že nebylo-li rozhodnutí soudu, jímž dochází k pravomocnému zproštění obžaloby, při vyhlášení odůvodněno, promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním může začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení takového rozhodnutí.

Nelze tedy dovodit, že by lhůta mohla běžet dříve, než měla stěžovatelka možnost seznámit se s odůvodněním rozhodnutí. Pokud by bylo možné počítat lhůtu již od data neodůvodněného rozsudku, vedlo by to ke zkrácení lhůty způsobenému chybou státu.

Porušení práva na soudní ochranu

Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy porušily základní práva stěžovatelky na soudní ochranu a na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a napadená rozhodnutí zrušil. Případ se tak vrací k městskému soudu, který bude muset znovu rozhodnout, a to v souladu s právním názorem Ústavního soudu.

Co z toho plyne?

Tento nález potvrzuje, že v případech nezákonného trestního stíhání je třeba chránit nejen samotné rozhodnutí o vině, ale i důstojnost a právo obviněného na účinnou kompenzaci. Promlčecí lhůta na uplatnění náhrady nemajetkové újmy nemůže začít běžet dříve, než má poškozený reálnou možnost se seznámit s důvody rozhodnutí, které ho zprostily obžaloby. Nález zároveň upozorňuje na velice krátkou délku lhůty šesti měsíců, která je dle názoru Ústavního soudu na samé hranici ústavnosti. Výklad, který by tuto lhůtu ještě zkracoval, nemůže obstát.