Trestný čin obecného ohrožení: Co hrozí řidičům za nezodpovědnou jízdu ?

Rozsudkem Městského soudu v Brně byl obviněný uznán vinným zločinem obecného ohrožení dle ust. § 272 odst. 1 TrZ a zločinem těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 145 odst. 1 TrZ, jichž se dopustil skutkem popsaným tak, že řídil po předchozím požití alkoholu osobní motorové vozidlo se spolujezdci na předním a zadních sedadlech.

Stručné shrnutí kauzy

Dotyčný jel ulicemi města vysokou rychlostí, opakovaně byl zastavován hlídkou Policie České republiky za pomoci výstražného světla i zvukového výstražného zařízení, na což reagoval zvýšením rychlosti. Při své jízdě několikrát ohrozil na životě ostatní účastníky silničního provozu. Nerespektováním dopravního značení a světelných signálů takto jednal zcela vědomě v úmyslu vyhnout se silniční kontrole, jelikož si byl vědom, že vozidlo řídí pod vlivem alkoholu a může způsobit vážnou dopravní nehodu či jinou událost v souvislosti s řízením vozidla, při které by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví lidí nebo vysoké škodě na majetku. S ohledem na své jednání a všechny okolnosti případu byl s tímto následkem minimálně srozuměn. Jízda obviněného byla zakončena dopravní nehodou, kdy v rychlosti 115 km/hod narazil do osobního motorového vozidla, čímž způsobil těžkou újmu na zdraví svým spolujezdcům. Při střetu utrpěl středně těžká zranění také sám řidič nabouraného vozidla.

Argumentace obviněného 

Obviněný se bránil proti rozhodnutí nalézacích soudů prostřednictvím řádného i mimořádného opravného prostředku v rámci nichž bylo vytýkáno, že jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť soudy zvolená právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek zjištěn. Připomněl svoji obhajobu s tím, že se doznal, že způsobil dopravní nehodu s následkem těžké újmy na zdraví spolujezdkyně, avšak brojil proti tomu, že by takový následek chtěl způsobit. Vyloučení právní kvalifikace dle ust. § 272 odst. 1 TrZ dovozoval z toho, že policii neujížděl a nejel zvýšenou rychlostí kontinuálně. Nadto z videozáznamu z městských kamer z jednotlivých ulic není možné dovozovat, že by v době spáchání činu byl zvýšený provoz a že by byl zjištěn počet 7 ohrožených osob. Výše uvedený následek obviněný dle svých tvrzení nezpůsobil vůbec úmyslně, a proto nemohl naplnit skutkové podstaty dle ust. § 272 a § 145 TrZ. Takový následek neplánoval a dopravní nehodu ani její následek způsobit nechtěl. Pro vyloučení svého úmyslu obviněný poukázal také na to, že všechny osoby, které vezl ve vozidle, byly dospělé a do auta nastoupily opakovaně, ačkoli věděly, že před jízdou požil větší množství alkoholu. Navíc nikdo z nich nevyužil možnosti z auta během jízdy, když stálo, vystoupit. 

Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství

Státní zástupce pro úplnost k zavinění obviněného uvedl, že byl mladým, ale již vcelku zkušeným řidičem z povolání a muselo mu být jasné, že v rychlostech 115 km/h (střetová rychlost při konečné nehodě) či 140 km/h (rychlost, které před tím dosahoval) není schopen reagovat na žádnou dopravní situaci v městských ulicích. Jeho srozumění s případným škodlivým následkem je očividné a jiný výklad není logicky možný. K námitkám vůči právnímu posouzení dle ust. § 272 odst. 1 TrZ státní zástupce uvedl, že skutková zjištění svědčí o 10 osobách, které byly konkrétně zjištěny, jak uvedl soud prvního stupně. Šlo o nejméně 2 osoby na zastávkách MHD, celkem 3 řidiče, řidiče nabouraného vozidla se spolujezdkyní a 3 osoby ve vozidle obviněného, což dostatečně vymezuje pojem „lidi“ ve smyslu skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení dle ust. § 272 odst. 1 TrZ.  

Vydání lidí v nebezpečí smrti 

Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že soudy věnovaly shromážděným důkazům dostatečnou pozornost. Z hlediska obviněným vytýkaných nedostatků v použité právní kvalifikaci dle ust. § 272 odst. 1 TrZ je třeba ke znaku objektivní stránky spočívající v tom, že „vydal lidi“ v nebezpečí smrti nebo těžké újmě na zdraví, poukázat na výsledky dokazování a obsah důkazních prostředků, jimiž byl tento znak objasněn. V dané souvislosti totiž bylo rozhodné zjištění a posouzení místních poměrů, při kterých obviněný ulicemi města projížděl, sledu událostí a konkrétní dopravní situace.

Z provedených důkazů v posuzované věci vyplývá, že ohrožení „lidí“ spočívalo nejen v bezprostředním ohrožení 3 osob sedících s obviněným v autě, ale i těch, kteří museli uhýbat jeho nebezpečně se řítícímu vozidlu. Do ohrožených osob je třeba započítat i zasahující policisty a osoby stojící na zastávkách, případně jedoucích v dalších vozidlech, které byly během jízdy obviněného míjeny. Toto vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví je nutno posuzovat z obecného pohledu. Není zde rozhodné subjektivní hledisko, zda a jak se konkrétní osoby, jichž se nebezpečí týkalo, cítily. Pro závěr o ohrožení lidí je nevýznamné i to, že spolujezdci k obviněnému do vozidla nastoupili dobrovolně, při vědomí, že požil alkohol a mohli vystoupit, když během jízdy zastavil, i to, že řidiči vozidel, kteří přizpůsobovali svou jízdu chování obviněného, nepociťovali ohrožení. 

Závěr Nejvyššího soudu

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že čin obviněného vykazuje znaky objektivní stránky zločinu dle ust. § 272 odst. 1 TrZ. Nejvyšší soud tak dovolání obviněného jako celek posoudil jako neopodstatněné, a proto dovolání odmítl. 

S ohledem na výše uvedené tak není od věci připomenout si již obecně známou, avšak řidiči často podceňovanou skutečnost, a to tu, že řízení pod vlivem alkoholu a bezohledné chování řidičů představují vážné nebezpečí nejen pro řidiče samotné, ale i pro ostatní účastníky silničního provozu. Každý řidič by tak měl mít neustále na paměti, že jakékoli jeho jednání, které se může jevit byť jako marginální či nízkorizikové, může mít v důsledku své povahy a okolností fatální následky.

Dále by Vás mohlo zajímat:

Náhrada újmy za duševní poruchu po úmrtí blízkých osob

Uzavření dohody o vině a trestu v průběhu odvolacího řízení

Rozšíření aplikovatelnosti Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

Odkazování poškozeného na občanskoprávní řízení: aneb pohled Ústavního soudu na adhezní řízení