"Take it or leave it" - ultimativní změny smluv

V uplynulých dnech bylo doručeno významné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2018, čj. 23 Cdo 1580/2018-210, v jehož rámci se soud zabýval otázkou, která dosud v jeho rozhodovací praxi řešena nebyla, totiž zda lze prostřednictvím sjednané jednostranné změny obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, zakotvit právo jedné strany smlouvu vypovědět. Podotýkáme, že se rozhodnutí týká předchozí právní úpravy obsažené v zák. č. 513/2001 Sb., obchodní zákoník, nicméně závěr budou jistě aplikovatelné i dle nyní účinného občanského zákoníku.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že si strany mohou sjednat zvláštní mechanismus změny smlouvy, když literatura takové změny označuje tzv. ultimativní změny, kdy je jedna strana ze smlouvy oprávněna předložit změnu smlouvy ve smyslu take or leave it. Druhá strana není oprávněna odmítnout návrh změny smlouvy, nýbrž se může změně smlouvy vyhnout pouze tím, že ji ukončí. Tyto závěry jsou již potvrzeny stávající judikaturou. Novou bylo posouzení otázky, zda lze prostřednictvím sjednané jednostranné změny obchodních podmínek vtělit do těchto podmínek nový způsob ukončení smlouvy.

V řešeném případě změna obchodních podmínek spočívala mimo jiné v tom, že poskytovatel (žalovaná) vložil do obchodních podmínek právo poskytovatele vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu určitou překračující deset let s výpovědní dobou v délce dvou let. Před touto změnou svědčilo právo vypovědět smlouvu pouze žalobkyni. Strany si sjednaly možnost poskytovatele jednostranně měnit obchodní podmínky, aniž by tento mechanismus změny jakkoliv výslovně omezily co do rozsahu změn (např. na určitá ujednaní obchodních podmínek).

Jestliže si strany rozsah sjednané možnosti jednostranné změny obchodních podmínek neomezily, nelze dovodit, že případná změna se může vztahovat pouze k okolnostem v obchodních podmínkách již upravených, jak nesprávně uzavřel odvolací soud. Za změnu smlouvy, resp. obchodních podmínek tvořících její součást, nelze považovat pouze změnu již existujících ujednání, ale také vložení ujednaní nových či odstraněni stávajících. Odvolací soud dovodil přísné omezení změn, které lze provést na základě sjednaného mechanismu změny obchodních podmínek, aniž by konkrétní změnu obchodních podmínek poměřoval korektivem přiměřenosti, který by při posuzování případných excesivních změn provedených prostřednictvím ultimativní změny obchodních podmínek přicházel v úvahu. Nelze přitom vyloučit, že za určitých podmínek by bylo možné považovat ultimativní změnu obchodních podmínek za zneužití práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu. V řešeném případě však odvolací soud učinil závěr o zneužití práva ze strany žalované dosud pouze na základě toho, že žalovaná do obchodních podmínek doplnila právo vypovědět smlouvu ze strany poskytovatele (žalované), které obchodní podmínky v původním znění neobsahovaly, aniž by se soud zabýval tím, zda předmětná změna obchodních podmínek byla přiměřená či nikoli.

autor: JUDr. Lenka Příkazská