Rozdílné mzdy podle lokality? Soud říká jasné NE!

Předmětné rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 63 C 219/2023 (dále jen „Rozhodnutí“), představuje zásadní krok ve vyjasnění principů rovného zacházení při odměňování pracovníků. Ústavní soud České republiky již svým usnesením ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. I. ÚS 2820/20, odmítl stížnost České pošty s.p., týkající se nerovného odměňování pracovníků na stejných pozicích v různých regionech České republiky. Tento případ se týkal rovněž řidiče, konkrétně z Olomouce, který tvrdil, že rozdílné mzdy mezi pracovníky v různých regionech představují porušení jeho práv na rovné zacházení. Soudy všech stupňů, včetně Nejvyššího soudu, se tehdy postavily na stranu zaměstnanců.

Názor Hospodářské komory České republiky

V rámci řízení, jež se týkalo řidiče z Olomouce, se vyjádřila také Hospodářská komora České republiky, která varovala před možnými negativními důsledky rozhodnutí Nejvyššího soudu. Podle komory může vést aplikace jednotné mzdové hladiny bez ohledu na regionální rozdíly k poklesu životní úrovně, vyšším cenám a zpomalení ekonomického růstu. Komora označila rozhodnutí Nejvyššího soudu za "nebezpečný experiment", který by mohl narazit na principy tržního hospodářství a ohrozit stabilitu pracovního trhu.

Místo výkonu práce není oprávněným důvodem pro odlišnou mzdu

Obvodním soudem pro Prahu 1 bylo v řízení zjištěno, že řidiči z Pardubic měli stanovenou tarifní hrubou měsíční mzdu nižší o přibližně 2.000,- Kč než jejich kolegové na stejné pozici v Praze, a to přesto, že vykonávali shodnou pracovní náplň. Česká pošta rozdílnost mezd odůvodňovala vyšší pracovní zátěží v hlavním městě, včetně většího počtu nakládek a vykládek, hustější dopravy a složitější logistiky.

Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 jasně ukazuje, že místo výkonu práce samo o sobě nemůže být oprávněným důvodem pro odlišnou mzdu, pokud není prokázána skutečně vyšší náročnost dané práce. Soud tedy dospěl k závěru, že Česká pošta měla aplikovat jednotný přístup ke všem zaměstnancům na stejné pozici a v odpovídajícím tarifním stupni, bez ohledu na lokalitu jejich pracoviště.

Mezitímní rozhodnutí a význam pro další zaměstnance

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 je v současnosti nepravomocný a představuje mezitímní rozhodnutí, což znamená, že bude ještě nutné rozhodnout o přesné výši náhrady a nákladech řízení. Nicméně i přesto má tento výrok zásadní precedenční význam. Tento případ totiž není pouze o jednom řidiči pocházejícího z menšího města. Ukazuje se, že i stovky dalších zaměstnanců, kteří pracovali mimo hlavní město, mohou mít šanci na potenciální úspěch.

Toto rozhodnutí tak představuje významný krok v boji za rovnost v odměňování, který by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro celou oblast pracovního práva v České republice. Pokračující právní kroky a rostoucí počet případů ukazují, že otázka nerovného odměňování bude i nadále ve středu pozornosti a že právo na rovnou mzdu za stejnou práci bude nadále chráněno právním systémem.

Dále by vás mohlo zajímat:

Změny v oblasti zaručené mzdy

Přinese flexibilní novela pružnost na trhu práce?

Získá pracovník svou odměnu za práci? Aneb ručení dodavatele za mzdy

Náhrada nákladů diskriminačního sporu: Kdy ji platí oběť a kdy diskriminující?