Nové pojetí moderace smluvní pokuty

Pozadí stránky
Nové pojetí moderace smluvní pokuty
8. 2. 2023
S ohledem na skutečnost, že smluvní pokuta je jedním z nejčastěji doporučovaným a využívaným zajišťovacím instrumentem ve většině smluvních dokumentech nejen našich klientů, chtěli bychom touto aktualitou upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022-162 ze dne 11.1.2023, které ve vztahu ke smluvní pokutě předznamenává nové pojetí moderace smluvních pokut, a mění tak jejich dosavadní úpravu, převzatou z judikaturních závěrů přijatých v režimu obchodního zákoníku, zrušeného k 1. lednu 2014. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze považovat za přelomové, o čemž svědčí i fakt, že celé rozhodnutí je navrženo na zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Ustanovení § 2051 NOZ stanoví, že „Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.” Při posouzení rozsahu moderace smluvní pokuty dle § 2051 NOZ mohou soudy zohlednit pouze kritéria zakotvená v tomto citovaném ustanovení, a to hodnotu a význam zajišťované povinnosti, nikoliv další kritéria jako např. vyváženost smlouvy, či osobní majetkové či sociální poměry (pozn. tyto nezkoumá soud ani při posuzování ne/přiměřenosti smluvní pokuty). Soud nemá neomezenou možnost moderace – věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody. Ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu plyne nová zásada týkající se moderace smluvní pokuty: „Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu.“ Toto plyne z právní věty obsažené v tomto rozhodnutí. Z této právní věty lze dovodit, že soudy by za účelem moderace smluvní pokuty nově neměly zkoumat přiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě (jako tomu bylo dosud), ale přiměřenost výše konkrétního nároku na smluvní pokutu, tzn. konkrétní pohledávku na zaplacení smluvní pokuty (tzn. pohledávku vzniklou porušením povinnosti dlužníka, utvrzenou smluvní pokutou). Takové posouzení by ze strany soudů mělo být dle Nejvyššího soudu ČR činěno v těchto krocích: Nejprve by se soudy měly zabývat posouzením funkce stranami sjednané smluvní pokuty, a to za využití  a aplikace interpretačních pravidel plynoucích z ust. § 555 a násl. NOZ. Následně by se soudy měly zabývat konkrétními okolnostmi, existujícími nejen v době sjednávání smluvní pokuty, ale také při porušení smluvní povinnosti, anebo i později, pokud existuje souvislost. Teprve pak by soudy měly zodpovědět otázku, zda je sjednaná výše smluvní pokuty přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany dlužníka, a které byly současně utvrzeny smluvní pokutou. Pokud soudy dospějí k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, nebo se soudům na základě provedeného dokazování nepodaří objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemohou nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soudy smluvní pokutu mohou snížit na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.  Tzn. až teprve když soudy zjistí, že smluvní pokuta je neadekvátní, mohou ji snížit na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit. Aplikace těchto závěrů přitom znamená výrazný odklon od dosavadní praxe, kdy v rámci posuzování přiměřenosti smluvní pokuty byly dosud posuzovány zejména okolnosti jejího sjednání, zvláště pak sjednaná výše či způsob jejího určení. Okolnosti nastalé až dodatečně neměly mít na přiměřenost již dříve ujednané smluvní pokuty žádný vliv. Nově by proto měl být konkrétní nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty (tj. konkrétní uplatněná pohledávka), posouzena i včetně relevantních okolností, které nastaly až po sjednání smluvní pokuty (například přímo v souvislosti s porušením smluvní povinnosti, která byla smluvní pokutou utvrzena). Pro úplnost poukazujeme na celé znění právní věty plynoucí ze shora citovaného rozhodnutí. Tato právní věta zní následovně: „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“ Rozsudek byl svěšen z elektronické úřední desky webu Nejvyššího soudu dne 9.2.2023. Lze očekávat, že v krátké době bude jeho pseudonymizovaná verze umístěna na webu do databáze rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. autor: Mgr. Klára Voznicová

Vaše osobní údaje jsou u nás v bezpečí. Více informací o našich zásadách ochrany osobních údajů.