Nález IV. ÚS 14/17 ze dne 9.5.2018 - obrácení důkazního břemene

„V případech medicínských sporů, kdy na straně jedné stojí pacient, tvrdící, že mu protiprávním jednáním poskytovatele zdravotních služeb vznikla újma, a na straně druhé poskytovatel zdravotních služeb, který porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta, může soud rozhodnout o obrácení důkazního břemena ohledně prokazování (ne)splnění některého z předpokladů odpovědnosti za újmu.“

Stěžovatel (nezl. dítě) se civilní žalobou domáhal u Okresního soudu v Blansku náhrady škody na zdraví, resp. jednorázového odškodnění bolesti a snížení společenského uplatnění. Žalobce tvrdil, že podstatnou příčinou nepříznivého následku – poškození zdraví, byl vadný postup obou žalovaných zdravotnických zařízení (nemocnice i zdravotní záchranné služby). Žalobce byl v občanskoprávním sporu neúspěšný a obrátil se na Nejvyšší soud, jeho dovolání však bylo odmítnuto. Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud, neboť dle jeho názoru byla postupem odvolacího a dovolacího soudu porušena jeho ústavně zaručená práva.

Podle pravidel rozložení důkazního břemene v případě prokazování předpokladů odpovědnosti za újmu obecně platí, že poškozený je povinen tvrdit protiprávní jednání škůdce, vznik škody a existenci příčinné souvislosti mezi těmito skutečnostmi, a je povinen svá tvrzení prokázat. Ústavní soud v nálezu konstatuje, že ve specifických případech se mohou taková obecná pravidla o rozdělení důkazního břemene ocitnout v rozporu s ústavněprávními principy spravedlivého procesu. Tak tomu je například v tzv. medicínských sporech, v nichž na straně jedné stojí pacient, tvrdící, že mu protiprávním jednáním poskytovatele zdravotních služeb vznikla újma, a na straně druhé stojí poskytovatel zdravotních služeb, který porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta.

Dle citovaného nálezu „Ústavní soud shrnuje, že Nejvyšší soud a Krajský soud v Brně tím, že v rozporu se základní zásadou soukromého práva, dle které nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nepřipustily v poměrech projednávané věci obrácení důkazního břemene, zasáhly do základního práva stěžovatele na rovnost účastníků řízení, jež garantuje článek 37 odst. 3 Listiny a do práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy. Zároveň Nejvyšší soud tím, že odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné s odůvodněním, že na posouzení jím předložené otázky napadené rozhodnutí nezáleží a tím, že dezinterpretoval závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene stěžovatelem, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces dle článku 6 odst. 1 Úmluvy“.

Mgr. Martina Švestková

advokátní koncipientka