Mimosoudní jednání a jeho vliv na běh promlčecí lhůty

Uvedené rozhodnutí (ve věci sp. zn. 23 Cdo 431/2024) tak může mít významný dopad na spory, v nichž se jedna ze stran domnívá, že je nárok již promlčen.

Co na to občanský zákoník ?

Problematiku mimosoudního jednání a stavení běhu promlčecí lhůty upravuje § 647 občanského zákoníku, podle něhož:

„V případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.“

(NE)uzavření dohody o mimosoudním jednání

Žalobce se v projednávané věci žalobou domáhal odstranění reklamované vady díla, avšak žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení.

Soud prvního stupně se proto musel zabývat tím, zda mezi stranami došlo k uzavření dohody o mimosoudním jednání ve smyslu § 647 občanského zákoníku. Na základě chování stran sporu a jejich vzájemné komunikace dospěl k závěru, že k uzavření takové dohody došlo opakovaně (byť konkludentně), a to v několika obdobích, zejména proto, že:

• žalovaná reagovala na reklamaci tím, že převzala iniciativu k řešení vady a zapojila se do přípravy její opravy,
• žalovaná se účastnila místního šetření, čímž podle soudu fakticky přistoupila na pokračování mimosoudního řešení sporu,
• v dalším období žalovaná opět reagovala na výzvy žalobce a sama si vyžádala podklady k posouzení vady, což soud považoval za pokračování mimosoudního jednání.

Soud prvního stupně proto uzavřel, že v uvedených obdobích opakovaně docházelo k uzavírání dohod o mimosoudním jednání ve smyslu § 647 občanského zákoníku, přičemž po dobu jejich trvání docházelo ke stavení běhu promlčecí lhůty.

Odvolací soud však dospěl k opačnému závěru. Uvedl, že podmínky pro vznik takové dohody splněny nebyly, neboť žalovaná od počátku jednoznačně odmítala svou odpovědnost za vady a k mimosoudnímu jednání mezi stranami tak vůbec nedocházelo.

Konkludentní uzavření dohody o mimosoudním jednání

Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a dále uvedl, že dohoda o mimosoudním jednání nemusí mít písemnou ani jinou zvláštní formu a může být uzavřena
i konkludentně, tedy na základě toho, jakým způsobem se strany fakticky chovají.

Rozhodující je, zda z jejich jednání nepochybně vyplývá, že:

• jednají o stejném právu nebo o téže okolnosti, z níž toto právo může vzniknout,
• jejich postup směřuje k mimosoudnímu řešení sporu,
• jednání je dostatečně určité a srozumitelné.

Je-li dohoda takto uzavřena, po dobu jejího trvání se staví běh promlčecí lhůty.

Kdy se běh promlčení znovu rozběhne

Nejvyšší soud dále uvedl, že k obnovení běhu promlčecí lhůty postačí, pokud některá ze stran výslovně odmítne v mimosoudním jednání pokračovat. Zákon přitom ani zde nevyžaduje žádnou zvláštní formu takového odmítnutí.

Výslovné odmítnutí může vyplynout i z chování stran, například i z jejich pasivity. Musí však být z okolností případu zřejmé, že jedna z nich již v mimosoudním jednání pokračovat nechce. Jednorázové opomenutí vyjádřit se však zpravidla samo o sobě k takovému závěru nepostačuje.

Praktické dopady rozhodnutí

Z rozhodnutí vyplývá, že i e-mailová komunikace, reakce na reklamaci, sdělení návrhu jejího řešení nebo prohlídka vad mohou mít právní následky ve vztahu k běhu promlčecí lhůty.

Zároveň je vždy nutné posuzovat každý případ individuálně. Nelze tedy obecně uzavřít, že pouhou výměnou zpráv mezi stranami dochází k uzavření dohody ve smyslu § 647 občanského zákoníku. Bude zejména záležet na obsahu tohoto jednání, přičemž ke stavení běhu promlčecí lhůty je vždy nutné, aby z chování stran bylo zřejmé, že mezi nimi probíhá mimosoudní jednání o konkrétním právu či okolnosti. Forma tohoto jednání přitom není rozhodující.

Máte-li za to, že je Váš nárok promlčen, nemusí to automaticky znamenat, že jej nelze úspěšně uplatnit. Rádi posoudíme vaše další možnosti.