Je v českém právu přípustná pravá zpětná účinnost?

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku ze dne 16.6.2015 ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, věcně pojednávajícího o vlastnickém právu zástavce k zástavě, zabýval rovněž principy nepravé retroaktivity vyjádřené v § 3028 – 3079 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to především otázkou jakým způsobem je přípustné tyto aplikovat. Nejvyšší soud v této souvislosti poukázal na to, že pravá zpětná účinnost není v českém právním řádu přípustná z toho důvodu, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Připuštění retroaktivity by tak bylo v přímém rozporu právě s principem právní jistoty subjektu.

Ustanovení § 3030 občanského zákoníku je tak nutné vykládat tak, že nezpůsobuje pravou zpětnou účinnost § 1 – 14 občanského zákoníku na dříve (do 31.12.2013) vzniklé poměry, ale je nutné jej aplikovat způsobem vedoucím k tomu, že nebude zpochybněna dosavadní právní úprava, praxe a zastávaný výklad k dosavadním předpisům. Z výše uvedeného tak vyplývá, že při aplikaci § 1 – 14 občanského zákoníku na právní vztahy vzniklé do 31.12.2013 je nutné přihlédnout rovněž k ustálené dřívější judikatuře. Opačný postup by tak byl postupem nezákonným, narušující ústavní pořádek České republiky.

autor: Mgr. Martina Švecová