Je částečné plnění poskytnuté třetí osobou uznáním závazku žalovaného?

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, patří k prvním judikátům Nejvyššího soudu týkajících se mj. nového občanského zákoníku (dále jen „NOZ“).

Co do merita věci se jednalo o nepříliš složitou věc, kdy bylo posuzováno, zda částečné plnění poskytnuté třetí osobou je uznáním závazku žalovaného ve smyslu § 407 odst. 3 obchodního zákoníku.

Nejvyšší soud svou argumentaci založil nejen na své dřívější judikatuře, nýbrž i na interpretačních ustanoveních Části I. Hlavy I. NOZ. Ustanovení obchodního zákoníku o uznání závazku částečným plněním tak Nejvyšší soud interpretoval ve smyslu zejména ust. § 2 a § 6 NOZ.

Nejvyšší soud tato ustanovení aplikoval na základě ust. § 3030 NOZ, dle kterého se „I na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I.“ Jestliže však ustanovení části první hlavy I. NOZ Nejvyšší soud používá i na právní jednání stran, která byla učiněna dávno před účinností NOZ, znamená to, že Nejvyšší soud vykládá ust. § 3030 i retroaktivně. Je otázkou, nakolik tento přístup přijmou i soudy nižších instancí, je nicméně nutné vzít tento judikát v potaz a počítat s možným retroaktivním uplatněním ust. § 3030 NOZ v soudním řízení minimálně u Nejvyššího soudu.

autor: Mgr. Martina Šindelková